Obec Bylnice (od r. 1964 místní část města Brumov-Bylnice) se nachází 7,5 km jižně od Valašských Klobouk a asi 48 km jihovýchodně od Zlína v nadmořské výšce 315 m. Od Brumova je Bylnice vzdálena 2 km jižně, situována je v údolí potoka Brumovky při soutoku s Vlárou v oblasti Bílých Karpat. K Bylnici patřily do r. 1951 též osady Svatá Sidonie (zal. 1788) a Svatý Štěpán (zal. 1815, část osady Svatý Štěpán náležela k obci Štítná nad Vláří).

            Komunikačně je obec od r. 1888 spojena významnou železniční tratí z Brna, která vede Vlárským průsmykem do Trenčianské Teplé; r. 1928 byla vybudována trať z Bylnice do Vsetína.

            Nejstarší osídlení obce dokládají archeologické nálezy z doby kamenné. Již tehdy vedla Bylnicí důležitá cesta spojující Vlárským průsmykem Moravu s Uhrami, jejíž ostrahu později zajišťoval nedaleký hrad Brumov, písemně doložený r. 1255.

Poprvé se Bylnice připomíná r. 1424, kdy ji král Zikmund postoupil Miroslavovi z Cimburka. Historické názvy obce jsou v pramenech uváděny takto: ves Bílence (1424), Bilnici (1464),  Bylnicze (1508, 1580, 1670), ves Bylniczy (1520, 1575),  Bilnice (1537, 1575), Bylnicza (1671), Bilnitz (1681, 1718, 1720, 1751, 1846, 1872), Bilnica (1846). Výnosem min. vnitra ze 17.11.1924 čj. 75000 byl stanoven úřední název obce Bylnice (j.č.).

            Za feudalismu byla Bylnice vždy součástí brumovského panství; r. 1848 patřila k panství Brumov I (Sina). Po zrušení patrimoniální správy v letech 1850-1949 náležela k politickému okresu Uherský Brod a k soudnímu okresu Valašské Klobouky (v letech 1850-1868 smíšený okres Valašské Klobouky).

Poloha Bylnice u Vlárského průsmyku v blízkosti neklidné hranice s Uhrami mívala pro obec neblahé důsledky. R. 1464 si stěžoval pán brumovského panství Jan z Cimburka na vyplenění Bylnice při uherském tažení Janem Svojšem ze Zahrádky. Větší škody utrpěla vesnice při vpádech odbojné uherské šlechty na Moravu. Hodně zničených domů a ztrát na dobytku utržili Bylničtí při tažení r. 1559. Pohromu pro obyvatele vesnice přinesla také tatarská a později Rákocziho povstalecká vojska v 17. a 18. století. Za prusko-rakouské války r. 1866 ustupovala přes Bylnici Vlárským průsmykem do Uher jednotky rakouské armády pod vedením rytíře Benedeka.

            Podle záznamů z lánové vizitace měla vesnice r. 1656 zapsáno v lánovém rejstříku devět pustých usedlostí, které r.1662 zabrala vrchnost ke dvoru. Ve vsi měl svobodný mlýn Jura Belizay, který na něj měl od vrchnosti privilegia; z polí platil vrchnosti kontribucí. Roku 1670 měla Bylnice 73 usedlostí, z toho 67 usedlých a 6 pustých.

Roku 1766 bylo v Bylnici 119 domů, z toho 41 celých gruntů, 16 podsedků, 62 podruhů (chalupníků), dále 2 pasekáři, 2 hospody (z nich jedna v obci, druhá o samotě na Vláře), 2 mlýny, pilu, valchu, kovárnu, kolárnu a dvůr. Vedle vlářské hospody byla panská vápenice, ve které se vypalovalo vápno. Mezi Bylnicí a Štítnou byla panská cihelna. Dále bylo v Bylnici mýto, které se připomíná už r. 1570.

            Na levém břehu Vláry mezi Bylnicí a Vlárským průsmykem byl zřízen panský dvůr Petrostudna (přip. 1758), na místě zaniklé osady Vlář (přip. 1500, 1503, r. 1516 již pustá) těsně v průsmyku na zemských hranicích stála panská hospoda. Obyvatelé zaniklé Vláře se přestěhovali do Bylnice.

Na moravsko uherských hranicích na katastru obce Bylnicebyla r. 1788 založena majitelem brumovského panství Janem Ilešházym sklářská huť, pojmenovaná podle jeho manželky názvem Svatá Sidonie. Osada se částečně rozkládala na slovenském území. Roku 1900 bylo na moravské straně 36 domů s 584 obyvateli, na uherské straně byla huť, brusírna, vazárny, skladiště a 3 obytné domy s 32 obyvateli. Kolonie sestávala ze tří částí. U továrny na moravské straně byl panský dům a panský hostinec, dále úřednické byty s kanceláří a škola (od r. 1876 veřejná). Další část tvořila tři pasekářská stavení a třetí skupina devíti kopaničářských usedlostí. Školní budova byla postavena r. 1888, předtím se vyučovalo v soukromém domě. Roku 1897 byl ve Svaté Sidonii založen čtenářský, pěvecký a vzdělávací spolek „Svatopluk Čech“, který vlastnil knihovnu a pořádal divadelní představení.

Nedaleko Svaté Sidonie blíže k Bylnici založil pak r. 1815 Štěpán Ilešházy tzv. Novou Huť, kterou nazval po svém patronu Svatý Štěpán. Sklářská huť byla do r. 1850 ve správě brumovského velkostatku, poté byla pronajata továrníkovi Josefu Schreiberovi. Od r. 1876 patřila bratrům Emanuelovi a Maxovi Göpfertovým, v letech 1884-1893 byla sklárna mimo provoz. Od r. 1893 ji provozoval, stejně jako sklárnu ve Sv. Sidonii, Vincenc Schreiber.

Osada vznikla na místě několika samot, v nichž původně bydleli zaměstnanci panské pily, později přebudované na panskou myslivnu. K Bylnici náležela jen část Svatého Štěpána, další část se rozkládala na katastru Štítné nad Vláří. Hranici mezi oběma částmi tvořil potok. Roku 1900 bylo ve Svatém Štěpáně 36 domů s 321 obyvateli. Kolem r. 1896 byla v osadě zřízena tovární škola, před r. 1880 se stala školou veřejnou.

Roku 1834 měla Bylnice 1369 obyvatel a 201 domů včetně mlýna, dvora a panské hospody, roku 1900 žilo v obci bez osad ve 201 domech 1487 obyvatel. Vývoj počtu obyvatel a domů ukazuje následující přehled:

Bylnice byla přifařena do Brumova, kde byl také hřbitov. Roku 1876 byla v domě čp. 35 zřízena četnická stanice. Roku 1882 byly vystavěny podsedky kopaničářů na Dílech pod Holým vrchem. Roku 1896 byl v Bylnici založen Sbor dobrovolných hasičů. Škola byla v Bylnici vybudována v letech 1898-1900, předtím chodily děti do školy v Brumově.

Roku 1900 zrušil velkostatek mlýn čp. 119 a proměnil jej v byty pro dělníky. Z celkového počtu 2204 obyvatel v Bylnici (včetně osad) bylo 1936 Čechů, 37 Němců a 31 cizích příslušníků. Z nich bylo 2187 katolíků, 16 židů a 1 evangelík.

Bylnice byla velká obec s rozsáhlým katastrem a velkou rozlohou lesů. Plocha hospodářské půdy činila 2702 ha. Z celkového počtu bylo 964 ha polí, 889 ha lesů, 432 ha pastvin, 389 ha luk a 28 ha zahrad. Z hospodářských zvířat bylo 106 koní, 840 ks hovězího dobytka, 180 ks vepřového dobytka a 321 ovcí.

Obec měla převážně zemědělský ráz s místním průmyslem. Významný byl chov ovcí a včel. R. 1902 tu bylo 118 úlů včel, z toho v Bylnici 103, ve Sv. Sidonii 2 a ve Sv. Štěpáně 13 úlů. Téhož roku existovalo v Bylnici 199 živností rolnických, 20 řemeslných a 8 dělnických, ve Svaté Sidonii 17 rolnických, 5 řemeslných a 1 dělnická a ve Svatém Štěpáně 24 rolnických a 1 řemeslná živnost.

Roku 1923 byla započata stavba dráhy z Bylnice do Vsetína, která trvala 5 let. Roku 1924 byla provedena první pozemková reforma. Dvůr Bylnice brumovského velkostatku o rozloze 131 ha byl celý rozparcelován a novým nabyvatelům byla půda předána slavnostním aktem. Částečně rozparcelován byl dvůr Petrova studně (175 ha), 91 ha bylo ponecháno původnímu vlastníku.

O obecní záležitosti se staralo 30členné obecní zastupitelstvo, které bylo voleno občany na 4 roky. Zastoupení politických stran po obecních volbách r. 1927 v něm bylo následující: čs. strana sociálně demokratická měla10 členů, čs. strana lidová v Bylnici a sdružené strany živnostensko malorolnicko domkařsko dělnické měly po 8 členech a čs. strana lidová, skupina živnostníků, domkařů a dělníků 4 členy.

Po obecních volbách r. 1932 bylo již politické rozvrstvení obce rozmanitější; do obecního zastupitelstva kandidovalo devět politických stran a uskupení. Nejvíce mandátů získala čs. strana sociálně demokratická (9), dále čs. strana lidová, skupina rolníků (5) a republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu a Domoviny domkařů a malorolníků, živnostníků, lesních a zemědělských dělníků (4). Po třech mandátech získali lidovci, skupina živnostníků a KSČ, po dvou mandátech získala čs. sociálně demokratická strana dělnická v Bylnici a strana občanská, dělnická, živnostenská a zemědělská a po jednom mandátu národní socialisté a strana křesťanských dělníků. Obecní zastupitelstvo mělo i nadále 30 členů.

Obecní záležitosti se obvykle vyřizovaly v bytě u starosty obce. Před r. 1932 byla obecní kancelář v hostinci na Svárově. Po volbě nového starosty byla obecní kancelář zřízena ve dvoře domu čp. 76.

V první polovině třicátých let žila obec ve znamení neutěšených hospodářských poměrů a rostoucí nezaměstnanosti. Neúspěchem skončil r. 1931 pokus starosty obce J. Černého a řídícího učitele E. Maňáka o zapůjčení investic pro udržení výroby ve sklárně ve Sv. Sidonii. Nezaměstnaným osobám vydával obecní úřad lístky na potraviny, ve škole vydával učitelský sbor zdarma dětem polévku a ošacení pro nemajetné žáky. Lidé nebyli schopni platit daně a jiné dluhy a v důsledku zadlužení jim byl exekutivně zabavován majetek.

Počet obyvatelstva vzrůstal a národní škola nedostačovala počtu žáků. Za této situace byla r. 1933 adaptována škola. Ve dvoře školní budovy, postavené r. 1900 a přistavěné r. 1908, byly zřízeny nové učebny, kabinet a záchody. Činnost v obci vyvíjela osvětová komise, která se starala o obecní knihovnu. Tělovýchovné jednoty Sokol a Orel pořádaly zábavy a koncerty. Obecní úřad věnoval hodně pozornosti branné přípravě obyvatel.

Koncem r. 1934 se hospodářská situace začala zlepšovat, ubývalo nezaměstnanosti. Nemalou měrou k tomu přispěla stavba dráhy z Horního Lidče do Púchova a obnovení práce v parní pile a sklárně ve Sv. Štěpáně. Práci obnovily i některé další podniky. Roku 1937 byl do obce zaveden telefon.

V obecních volbách r. 1938 kandidovalo znovu 9 politických stran a uskupení. Tradičně nejvíce mandátů v zastupitelstvu obsadila čs. strana sociálně demokratická, skupina osady Sv. Sidonie a Sv. Štěpán (8) a čs. strana lidová (6). Následovala KSČ se čtyřmi mandáty, po třech mandátech obdržely sociální demokraté v Bylnici, republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu a Domoviny domkařů a malorolníků a čs. strana lidová v Bylnici, skupina malorolníků, živnostníků a dělníků a po jednom mandátu pak republikánská strana občanská, čs. živnostensko-obchodnická středostavovská strana a národně socialistická strana.

Současně s novým starostou obce byli zvoleni jeho dva náměstci a dalších 7 členů rady (radních). Neblahý vývoj mezinárodní situace se odrazil ve vnitřních poměrech státu i obce. Byl utvořen zvláštní výbor pro péči o uprchlíky z českého pohraničí. Veřejná sbírka vynesla 106 kg obilí, 745 kg brambor, 38 kg mouky, 11 balíků šatstva a částku 12,15 Kč – celková hodnota sbírky činila 1300 Kč.

V červenci 1939 postihla obec živelní pohroma – větrná smršť s krupobitím poškodila domy, srovnala se zemí stodoly, zničila veškerou úrodu a vyvrátila stromy.

Změněné politické poměry si vyžádaly nárůst práce na obecním úřadě. Obecním tajemníkem byl Alois Lysák, pokladníkem obce byl Jan Lysák Na krátkou dobu byl okresním úřadem přidělen na výpomoc obecnímu úřadu v Bylnici bývalý poručík čs. armády Josef Starosta. Úřední agenda obce za r. 1939 vzrostla na 4.234 čísel jednacích. Činnost obecního úřadu se rozšířila o složitou zásobovací agendu, na výpomoc byli proto obci okresním úřadem přiděleni další dva úředníci - bývalý kapitán čs. armády František Hejč a úředník býv. pohraniční stráže Ondřej Perner. Po r. 1939 agenda zásobovacího oddělení obecního úřadu dále vzrostla. V tomto oddělení docházelo k personálním změnám, podle potřeby tu vypomáhali např. řídící učitel nebo manželka četnického strážmistra. Vedoucím úředníkem zásobovacího oddělení byl Stanislav Zvoníček.

Pro zásobování a výživu obyvatel měl velký význam chov hospodářských zvířat. Roku 1940 bylo v obci 56 koní, 638 ks hovězího dobytka, 219 vepřů, 108 ovcí a beranů a 290 koz. O povznesení chovu dobytka se v obci starala chovatelská komise. Roku 1944 byla v obci zřízena desetičlenná zemědělská komise pro věci hospodářské.

S vyřizováním obecní agendy vypomáhala r. 1943 obecnímu tajemníkovi Aloisu Lysákovi Milada Vaculčíková, později byla přidělena do zásobovacího oddělení. Práci obecního sluhy konal Josef Vaněk a vypomáhal mu František Lysáček, který ho v této funkci r. 1944 vystřídal.

Za okupace se Bylnice stala pohraniční obcí, okolí bylo silně obsazeno strážními oddíly německé pohraniční stráže. Jejich stanice byly v Bylnici, Sv. Štěpáně, Sv. Sidonii, Brumově a dalších obcích po celém moravsko slovenském pomezí. V Bylnici sídlila tato stanice do r. 1943 v obecním domě těsně vedle radnice (pak byla přemístěna do Brumova). Roku 1942 vpadla do obce skupina německých polních četníků s pěti gestapáky, která v obklíčených domech prováděla důkladné domovní prohlídky.

Od r. 1943 se nad obcí objevovala spojenecká letadla, proto byla posílena služba civilní protiletecké obrany. Dne 29.8.1944 došlo nad Bylnicí ke střelbě na spojenecká letadla, ta potom havarovala u Slavičína. Začátkem r. 1945 procházely obcí od Vlárského průsmyku směrem ke Štítné a k Valašským Kloboukám maďarské vojenské jednotky. Část jich zůstala v Bylnici a byla ubytována ve škole. V dubnu obsadila obec německá armáda. V této době bylo bombardováno bylnické nádraží, parní pila i střed obce.

Gestapo mělo až do 29. dubna 1945 svůj úřad ve Vlárském průsmyku vedle hotelu Vlára. Přesto mnoho bylnických občanů riskovalo svůj život a napomáhalo při ilegálním přechodu hranic na Slovensko. Za okupace bylo v Bylnici zatčeno 19 mužů ve věku 17-52 let, z nich bylo devět dělníků, tři rolníci, dva zaměstnanci českých drah, dále stárek z pivovaru, tři živnostníci (kovář, stolař, kožešník) a jeden číšník. Ze zatčených bylo sedm občanů vězněno v kárných a čtyři v koncentračních táborech. V koncentračních táborech a na popravištích zemřelo celkem šest osob. Na nucené práce bylo přikázáno 90 mužů a 60 žen ve věku 18-45 let.

Bylnice byla osvobozena rumunskou armádou 1.května 1945.

Seznam starostů obce Bylnice v letech 1858-1945

Josef Kříž                    1858-1860

František Pšenčík         1860-1861

Václav Bačo                1861-1863

Jan Vančuřík st.           1864-1867

František Pšenčík         1868-1873

Jan Vančuřík ml.          1874-1876

Václav Lysák               1877-1883

František Pšenčík         1884-1899

František Lysák           1900-1907

František Gajdošík       1907-1914

Josef Dorňák               1914-1919

Alois Šebák                 1919-1923

Bedřich Fajt                 1923-1932

Julius Černý                 1932-1938

Josef Petzl                   1938-1945

Vladimír Štroblík, Státní okresní archiv Zlín